Novinky z Preventu

Můžeme pomoci, ale pomoc nenutíme

Streetworkeři prý nejsou opraváři, kteří když mávnou kouzelnou hůlkou, problém se sám vyřeší. „Po pěti letech v kovo oboru vím, že přáním žádný výrobek nevznikne. Přáním spojeným s prací ano. Nelze se tedy jen spoléhat na práci sociálního pracovníka, ale je potřeba jeho práci podpořit tou svou, v rámci společné domluvy,“ říká streetworker Martin Zajíček z Jihočeského streetworku PREVENT.

Bc. Martin Zajíček vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Plzni. „Měl jsem představu, že se budu v životě řídit technologickými postupy a se strojnickými tabulkami spoluvytvářet z výkresů hotové výrobky,“ popisuje. Po maturitě se ale přihlásil na VOŠ, kde absolvoval obor sociální práce. „Během studia jsem doslova objevil nový svět. Spletitý svět lidských komunikací, motivací, potřeb. To, co se po mně chtělo, nešlo vtěsnat do žádných tabulek (možná jen do hrubých statistik.) Ale co bylo nejdůležitější, bavilo mě to, i když jsem vůbec netušil, co jednou budu dělat.“

Vzpomínáte na svůj první pracovní den v terénu v Preventu? Co jste tehdy od své práce očekával?
Vzpomínám si jen mlhavě. Seděl jsem na gauči, četl manuál naší práce a seznamoval se s bezpečností práce v terénu. Žádné dobrodružství, ani materiál pro hrdinské historky. Čistá a klidná administrativa. Četl jsem si o tom, co mě bude čekat a myslím, že jsem si to ani dobře neuměl představit. Reálný zážitek přišel o několik dní později.

Jak dlouho už ve streetu pracujete? Změnil se během té doby váš pohled na práci, kterou děláte?
Letos v září jsem soukromě oslavil deset let praxe. Můj pohled na práci se průběžně měnil stejně, jako jsem se měnil já. Některé otázky se mi stále vrací, stejně tak některé odpovědi. Práce v terénu je obtížně rámovatelná. Venku můžu potkat kohokoliv (na rozdíl od kolegů ze sociálních služeb, kteří sídlí v domech a lidé k nim docházejí pro jejich služby), a to nabízí širokou škálu činností, které v terénu můžeme nabídnout. Od kontaktní práce a předávání informací, po krizové intervence, zdravotní ošetření, poradenství… Změnou pohledu neprošel za celou dobu jeden pocit. Pocit radosti z toho, že je možné naší práci legálně dělat. Radost, že žiju ve společnosti, která si uvědomuje, že investice do prevence se vyplatí. Ve společnosti, pro kterou „lidská práva“ nejsou jen prázdné pojmy.

Proč jste nyní streetworkerem?
Věřím, že práce terénního pracovníka má smysl. A to je dobrý bonus k tomu, že mám práci, pravidelný příjem, pět týdnů dovolené a podporu od zaměstnavatele k celoživotnímu vzdělávání.

Máte nějakou zpětnou vazbu od klientů? Vidíte výsledky své práce?
Má práce je částečně postavena na zpětné vazbě. A to jak od klienta ke mně, tak ode mě směrem ke klientovi. Výsledky práce vidím jak ve čtvrtletních statistikách, tak ve zmíněných zpětných vazbách. A popravdě, i sám na sobě.

Jaký je největší omyl v pohledu veřejnosti na streetworkery?
Vnímám dva nejčastější mýty, které se s naší prací spojují a jejich dopad má negativní vliv na nás jako pracovníky i na službu. První mýtus se týká toho, co vlastně děláme. Tak ať je to zcela jasné: neléčíme ze závislosti. Zmírňujeme, popř. eliminujeme škody a rizika, které užívání přináší a pomáháme chránit veřejné zdraví. Můžeme klientovi pomoci s tím, že se do léčby dostane. Můžeme ho podporovat v jeho cestě k léčbě, ale vstup do naší služby neznamená, že budeme někoho nutit „jít se léčit.“ Zkušenosti nám ukazují (i když bychom občas chtěli právě to), že právě to ne vždy funguje. Druhý mýtus se týká metafory sociálního pracovníka jako určitého opraváře, který jen mávne kouzelnou hůlkou a problém se sám napraví. Po pěti letech v kovo oboru vím, že přáním žádný výrobek nevznikne. Přáním spojeným s prací ano. Nelze se tedy jen spoléhat na práci sociálního pracovníka, ale je potřeba jeho práci podpořit tou svou, v rámci společné domluvy.

„Streetworker/ka je sociálním pracovníkem/cí, jejichž „kanceláří“ je přirozené prostředí klientů – ulice, parky, kluby, herny, nádraží aj. Jeho úkolem je vyhledávat a kontaktovat skupiny a jednotlivce, kteří jsou v nepříznivé sociální situaci, stylem svého života a nebo trávením volného času jsou ohroženi negativními sociálními jevy nebo sociálním vyloučením a následně jim nabídnout, nebo zprostředkovat pomoc. Jde především o ty jednotlivce, kteří sami neví jak nebo nejsou ochotni pomoc vyhledat, nebo to nedokáží.“  Zdroj: Česká asociace streetwork